Tramvajové modelářství od A do Z
Text: David Pecina
Tramvajové modelářství nepatřilo , bohužel, v dobách minulých k nejrozšířenějším modelářským odvětvím. Průmyslově vyráběné modely nebyly , až na jednu výjimku, na trhu k dispozici a pro amatérskou stavbu nebylo dost podkladů ani vhodného materiálu. Po roce 1998 však došlo k obratu, začali se dovážet průmyslově vyráběné modely ze zahraničí, slibně se rozbíhá výroba modelů v Čechách. Začínají vycházet ve větším množství knihy a časopisy věnující se problematice tramvají a potažmo celé MHD. Bohužel , ve většině případů se jednalo o popisy zahraničních kolejišť a nebo modelů ze zahraničí. Práce českých modelářů jako by neexistovaly. Proto bych se rád, rozdělil o zkušenosti nejen své, ale i ostatních členů Klubu tramvajových modelářů z Prahy. V úvodu se budeme věnovat modelům průmyslově vyráběným jak v cizině , tak i u nás. A aby jsme měli naše tramvaje kde provozovat, tak dalším krokem bude stavba vlastního kolejiště. Budeme se zamýšlet nad výběrem námětu , výrobou základového rámu a desky, přes pokládku kolejí a výrobu výhybek se dostaneme k tvorbě krajiny a budov. Na závěr se zaměříme na zhotovení trolejového vedení a elektroinstalaci. Celá série bude zakončena radami jak stavět vlastní modely tramvají . Jako zvláštní příloha na závěr bude článek o problematice zahradní tramvaje, o modelovém ztvárnění trolejbusového provozu a statě o domácích kolejištích členů Klubu tramvajových modelářů . A pokud by byl mezi čtenáři zájem zveřejnil bych ve zvláštním díle návrh normy pro modulové kolejiště.
Kromě vlastních zkušeností a poznatků mých modelářských kolegů jsem čerpal z časopisů: Dráha, Železniční fanda, Železniční magazín, Dopravní magazín ,Modelář, Železničář, Městská doprava, MHD 2000, Železnice, Magazín modelové železnice, Modelleisenbahn a z nestárnoucí knihy „Modely tramvajových vozidel“. Tuto literaturu vřele doporučuji všem zájemcům o tramvajové modelářství. Z velké části se také dají pro stavbu tramvajového kolejiště a modelů použít různé návody pro železniční modeláře.
Rady a postupy, které zde budu uvádět jsou všechny odzkoušené v praxi. Přesto je neberte jako dogma a pokud někde někdo dělá něco jinak, budu rád když se s ostatními o své zkušenosti podělí.
Asi každý , kdo má doma několik jezdících tramvají, by si je rád projel na nějakém kolejišti. První věc , kterou je nutné si dobře rozmyslet bude, kde bude kolejiště umístěno. Od toho pak můžeme odvodit velikost kolejiště. Poté už bude následovat výroba základové desky. Přitom je již možné uvažovat o námětu kolejiště. Pak už může následovat pokládka kolejí, výroba trolejového vedení, elektrické zapojení a tvorba krajiny.
Umístění kolejiště
Pro umístění kolejiště v bytě je dobré dodržet několik zásad.. Místnost, ve kterém kolejiště bude, nesmí být vlhká, jinak by docházelo k deformacím rámu, rezavění kovových součástí a také používaným disperzním lepidlům vlhkost nesvědčí. Také nejsou vhodné místnosti, kde často dochází k prudkým změnám teplot, např. nezateplené půdy a sklepy. Rovněž by v blízkosti kolejiště neměly být plynové spotřebiče a také není dobré umístit kolejiště tam ,kam svítí prudké slunce. Docházelo by totiž časem k "vyšisování" barev. Také nezapomeňte na jeho ochranu před prachem. Při výběru místa také dbejte na dobrou přístupnost kolejiště. Jednostranně přístupné může mít šířku cca 80 cm, oboustranně přístupné pak asi 150 cm. Ideální je pokud se vám podaří získat dost místa na pevné kolejiště, u rozebíracího nebo sklopného kolejiště je třeba zajistit dostatečný prostor na projití okolo.. Také lze zabudovat kolejiště do některých nábytkových sestav ( např. obývací stěny). Menší kolejiště může být též umístěno v úložném prostoru postele a nebo pod gaučem.
Velikost kolejiště
Jak už jsem uvedl výše, šířka kolejiště by neměla překročit 80 resp. 150 cm. Délka je pak omezená jen místem, které máme k dispozici. Nezapomeňte na dostatečně široké uličky pro procházející osoby. U mobilních kolejišť je také třeba zohlednit jejich váhu, aby s nimi bylo vůbec možné manipulovat.
Základová deska
Na základovou desku je nejlepší použít překližku o síle cca 1 cm. Pro malá kolejiště, kde pod deskou nebudou např. přestavníky , ji ani není třeba opatřovat rámem. Rám je vhodné zhotovit ze smrkových hranolků třeba 3 x 3 cm. Materiál je k dostání v prodejnách pro kutily, kde vám ho i nařežou. Nebo je možné využít různých zbytků desek a latí. Ty však musí být dobře vyschlé, nezkroucené a očištěné. Rám z latí slepíme disperzním lepidlem a sešroubujeme a necháme zaschnout lepidlo. Na rám pak přilepíme a přišroubujeme desku a opět necháme proschnout. U pevného kolejiště potom připevníme nohy, třeba z dřevěného hranolku. Ten je dobré přilepit a přišroubovat nejen k rámu, ale i k desce. Pak smirkovým papírem obrousíme spoje rámu a desky do hladka, případné nerovnosti zatmelíme a znovu vybrousíme. Poslední věcí, kterou je třeba udělat, je natření celé základní desky barvou, nejlépe černou nebo šedou. Dále už následují kosmetická vylepšení. U kolejišť, které budou ležet na nábytku, polepíme spodek rámu gumou a nebo zbytky linolea, abychom při manipulaci s kolejištěm nábytek nepoškrábali. Taky můžeme čelní, resp. boční stěny kolejiště polepit tapetou imitující dřevo.
V zásadě můžeme vycházet buď ze skutečnosti a nebo si vytvořit kolejiště dle fantazie. V obou případech je ale nutné dbát několika zásad aby kolejiště působilo dojmem skutečnosti a nebylo pouhopouhým tramvajodromem. Například je vhodné aby alespoň jedna smyčka byla provedena jako skrytá a suplovala tak zbytek tramvajové sítě. Protože není obvyklé aby tramvajová trať procházela tunelem je vhodné tuto smyčku kamuflovat jako podjezd pod vícekolejnou železnicí a nebo širokou silnicí. Naopak nejsou vhodná kolejiště ve tvaru jednosměrně projížděného oválu ,kdy je souprava v celé délce vidět. Také je nutné správným způsobem připojit ke trati kolejiště vozovny s ohledem na zatahování a výjezdy tramvajových souprav. Pokud nemáme průjezdnou vozovnu bude nutné do haly couvat z tratě a nebo předem počítat s objízdnou kolejí okolo haly vozovny. Také je nutné dodržovat logiku rozložení ulic a zástavby. Zřejmě nejtypičtějším námětem bude jedno či dvoukolejná trať na okraji města, zakončená smyčkou nebo jiným obratištěm. Před konečnou je pak malá vozovna. Kdo má dostatek místa může za výjezdem ze skryté smyčky vložit odbočení druhé tratě. Také je možné doplnit kolejiště nějakou manipulační kolejí, nebo kolejí určenou pro nákladní dopravu ( překladiště uhlí pro kotelnu ve vozovně nebo vlečka do továrny.
Pro první kreslení plánku kolejiště je nejlepší čtverečkový papír, na který v měřítku 1:10 ( 1 čtvereček na papíře pak představuje 5 cm ve skutečné velikosti) zakreslíme propiskou obrys základní desky. Propiskou proto abychom si ho při dalším kreslení nevymazali. Do něj pak pomocí tužky a kružítka zakreslíme koleje a silnice. Při tom uvažujeme tyto hodnoty:
poloměr vnitřní/ vnější koleje dvoukolejky.....................4/5 čtverečků
vzdálenost kolejí na dvoukolejce...................................1 čtvereček
délka kolejového přejezdu ...........................................4 čtverečky
šířka jízdního pruhu pro auta a přilehlého chodníku....... 1 čtvereček
Jsme-li se svým návrhem spokojeni, můžeme podle náčrtku spočítat potřebnou délku kolejí a také nakreslit podklady pro výrobu výhybek a křižovatek ( pokud nebudeme používat tovární výrobky).
Nyní můžeme náš náčrtek přenést na základovou desku. Budeme kreslit pouze osy kolejí. Vzdálenosti budeme odměřovat od hrany kolejiště. Začneme u skryté smyčky a pokračujeme všemi kolejemi ležícími v rovině základní desky. Pokud nemáme velké kružítko, pro poloměry 20 a 25 cm, můžeme si pomoci dlouhým pravítkem, pomocí kterého vyneseme, ze středu oblouku, řadu značek které pak od ruky propojíme čárou. Tak dostaneme dostatečně přesný a plynulý oblouk i bez kružítka Při tomto kreslení si na desku poznamenáme i další údaje, např. hranici mezi úseky na otevřeném tělese a zadlážděnými, polohu napájecích míst, apod. Po nakreslení na základovou desku, a překontrolování potřeby kolejí můžeme vyrazit do obchodu nakoupit potřebná kolejový materiál. Na oblouky jsou nejlepší profilové flexikoleje ROCCO, na rovné úseky pak samostatné plastové podlože a kolejové profilové pruty. Na úseky v zádlažbě je možné použít i plechové koleje např. od firmy PIKO. Pro spojování profilových kolejí budeme potřebovat kolejnicové spojky z plechu. Spoj kolejí profilových a plechových bude nutno pájet. Na výhybky, pokud nebudeme používat tovární, bude potřeba jedno nebo oboustranný kuprextit a profilové kolejnicové pruty. Máme-li potřebný materiál, můžeme začít s pokládkou kolejí. Koleje lze buď lepit a nebo pomocí hřebíčků přibíjet. Vlastnoručně vyráběné výhybky se budou šroubovat k základní desce vruty se zápustnou hlavou. S pokládkou začneme opět ve skryté smyčce, v místě přechodu z rovné koleje do oblouku. Flexi kolej vytvarujeme podle nakreslené osy a zajistíme modelářskými špendlíky, aby se nehýbala. Přesahující kusy vnitřní kolejnice odřízneme. Buď jehlovým pilníkem nebo řezacím kotoučkem upnutým v ruční mikrovrtačce. Potom fixou vyznačíme obrys položené koleje, sejmeme ji a vyznačené místo natřeme disperzním lepidlem. Kolej vrátíme zpět, zajistíme špendlíky proti posunutí a u úseků na otevřeném tělese zasypeme posypovým materiálem napodobujícím štěrk. Po zaschnutí lepidla na konce kolejnic nasadíme spojky a pokračujeme dalším kusem. Koleje v zadlážděných úsecích postačí místo lepení rovnou přibíjet malými hřebíky skrz otvory v pražcích. Kupované výhybky můžeme přibíjet a nebo lepit. V tom případě, ale dejte pozor aby jste si nezalepily táhlo pro přestavování výhybky. Dělané výhybky se šroubují pomocí vrutů. Dbejte na to aby se ve stycích kolejnic nevytvořily velké mezery a aby styk nebyl lomený a nebyly na něm výškové nerovnosti. Podle potřeby položené koleje přezkušujte nějakým vozidlem a zjištěné závady ihned odstraňujte. Je lepší předělat právě položený kus koleje než část už hotového kolejiště.
Dále nás čeká tvorba krajiny a také trolejové vedení. Před jeho instalací je však nutné vymodelovat silnice a chodníky. Trolejové vedení by nám při jejich výrobě totiž hodně překáželo. Před tím ale zkušebně projeďte celou síť nějakou tramvají. Trafo připojte provizorně ke kolejím a k pantografu a vyzkoušejte plynulost a spolehlivost jízdy. Zjištěné závady hned odstraňte. Je lepší předělávat chyby teď než pak kvůli nim bourat kus kolejiště. První věcí , kterou je nutno udělat je vyrovnat terén pod budoucími silnicemi a domy těsně pod hlavy kolejnic. K tomuto účelu jsou nejlepší různé zbytky lepenek, například z krabic od bot a podobně. Stejně tak vyrovnáme i prostor mezi kolejnicemi. Zde je nutno pečlivě dodržovat šířku žlábku, který by neměl být moc široký, ale zároveň nesmí bránit průjezdu tramvají. Při vylepování vždy vyzkoušejte průjezd vozu a pokud nebude něco v pořádku, ihned závadu odstraňte. Jako poslední vrstvu, která bude těsně pod hlavou kolejnice použijte prodávané kartony s potiskem dlažebních kostek, nebo si jeden takový okopírujte na kopírce. Pokud budou mít vaše silnice asfaltový povrch, jednoduše poslední vrstvu natřete šedivou až černou barvou. Záplaty na asfaltu lze pak nejsnadněji znázornit vyrytím spár nožíkem. Také lze na vozovku nalepit obrázky různých kanálů a poklopů. Ty je nejsnazší nafotit na ulici a na počítači upravit a vytisknout. Stejně lze zhotovit panely BKV. Dopravní značení na silnici: čáry, přechody a šipky zhotovte buď vystřižením z papíru a nebo nakreslením bílou barvou. Z vhodně silné lepenky zhotovte i chodníky. Pro úsporu materiálu lze například pod velké bloky budov, použit silnější vlnitou lepenku, třeba z obalů od domácích spotřebičů. Chodníky opět natřete barvou, asfalt, nebo polepte papírem s kostkami nebo zámkovou dlažbou. Ty je opět nejlepší někde nafotit a přes počítač vytisknout.
Dále můžeme vyrábět sloupy trolejového vedení. Typický sloup vyrobíte tak že na ocelová drát o průměru 2 mm navinete 2 proužky tenkého papíru, tak aby se vytvořil typický profil sloupu, který je vyrobený ze 3 trubek, které jsou vsunuté do sebe. Sloup pak natřete barvou obvyklou ve vašem DP. Délku sloupu odměřte podle skutečnosti, přidejte sílu podkladu a 1 cm. Pro sloupy pak vyvrtejte na potřebných místech otvory o průměru 2 mm, sloup natřete ve spodní části lepidlem…chemopren, a pomocí kladiva opatrně zatlučte do otvoru. Pro rozmístění sloupů je nejlepší si prostudovat skutečné tramvajové tratě. Na rovných úsecích budou umístěny ve vzdálenosti cca 10 až 15 centimetrů. V obloucích a na výhybkách bude sloupů samozřejmě víc a v menších vzdálenostech. Podle potřeby sloupy přihněte aby byly kolmé. Tzv. příčňáky se dělají nejlépe ze zvonkového drátu. Na sloup je umisťujeme ve výšce cca 70 mm nad kolejemi. Konec drátu omotáme několikrát okolo sloupu a zajistíme proti posunutí kapkou lepidla. Přičňák musí být napnutý, ale nesmí ohýbat sloupy. V případě že bude příčňákem kotvený v domě, nahradíme dům provizorně sloupem z drátu , který ukotvíme do kolejiště tak aby se pak otvor po sloupu schoval uvnitř domu. Trolejové vedení se nejlépe dělá z pocínovaného drátu o průměru 0,5 až 1 mm. Ze stejného drátu se dělají i závěsy troleje. Montáž troleje pak probíhá tak: na příčník si označte polohu závěsu, nejlépe pomocí šablony nebo nějaké starší tramvaje, tak aby trolej byla v místě závěsu uprostřed lišty pantografu. Připájejte trolejový závěs k příčňáku a potom připájejte trolej k závěsu. Tak postupujte až bude celá trolej hotová. Spoje se pak opatrně očistí pilníkem od zbytků cínu a kalafuny. Celou síť opět pečlivě projeďte tramvají a zjištěné vady na troleji opravte. Pak už můžete dokončit krajinu, postupy jsou podobné jako při stavbě mašinkového kolejiště. Tam kde bude příčňák kotvený na domě, zalepte na příslušné místo očko z tenkého drátu. Do tohoto očka pak zaklesnete příčňák.
Jejich zhotovení není obtížné, vyžaduje pouze velmi přesnou práci a určitou zručnost. Ke stavbě budete potřebovat jednostranný kuprextit a kolejnicové profilové pruty, z nářadí pak, pájku, šupleru, malý plochý pilníček a mikrovrtačku s řezacím kotoučem. Základem pro výrobu výhybky je její plánek v měřítku 1:1 . na něm kromě kolejí, vykreslíme též začátky a konce oblouků, začátek jazyků výhybky , přídržnice, obrys podkladové kuprextitové desky a obrys táhla, které propojuje oba jazyky. Toto desku pak podle výkresu orýsujeme a vyřízneme dále z ni vyřízneme táhlo a vybrání ve kterém se bude pohybovat. K orýsování kuprextitu je nejlepší tzv. odpichovátko, což je kružítko ,které má místo tuhy hrot, takže jím jsou dobře na kuprextit vynášet oblouky.Tloušťka kuprextitu by měla být stejná jako výška pražců , které používáme. Podle výkresu neohýbáme a nařežeme potřebné kolejnice Ohýbání je nejsnazší přes hranu stolu. Dbáme na to aby ohnutý oblouk byl plynulý , bez lomu a nepravidelností. Podle výkresu taky v obou vnějších kolejnicích, rovné i obloukové , vybrousíme vybrání pro hroty jazyků výhybky. Jako první připájíme vnější obloukovou kolejnici. Kolejnici na několika místech z obou stran pocínujeme, stejně tak pocínujeme na odpovídajících místech kuprextit. Přiložíme kolejnici na kuprextit na vyznačené místo a připájíme. Snažíme se desku a kolejnici příliš neprohřívat, aby nedošlo k odlepení měděné folie z plastové desky a aby se kolejnice teplem příliš neprodlužovala. Po vychlazení pak dochází ke zkroucení desky a může dojít k deformaci výhybky. Dále pokračujeme vnější rovnou kolejnicí, a potom obloukovou vnitřní, konec této kolejnice, který tvoří hrot jazyka opět spilujeme, tak aby těsně , bez mezery, dosedl do vybrání ve vnější rovné kolejnici, část paty této kolejnice od špičky jazyka až k místu kde bude srdcovka výhybky upilujeme. To je proto aby výhybka nekladla při přestavování takový odpor. Kolejnici provizorně přiletujeme a zkusmo projedeme nějakým vhodným podvozkem. Pokud je vše v pořádku, kolejnici přiletujeme a v místě kde ji bude křižovat vnitřní přímá kolejnice vypilujeme žlábek, Vnitřní přímá kolejnice bude ze 2 kusů. Jeden kus bude tvořit jazyk výhybky, druhý pak její pokračování za srdcovkou. Jazykovou část upravíme stejně jako u obloukové vnitřní kolejnice. Oba kusy přiletujeme, u jazykové části je v místě srdcovky opět nutné vybrousit žlábek, a znovu vše odzkoušíme podvozkem. Pokud je vše v pořádku , jako poslední věc je třeba přiletovat přídržnice, jsou celkem 4. Jsou u vnějších kolejnic, ty zabraňují vykolejení vozidla při jízdě přes srdcovku. Další 2 přídržnice jsou u vnitřních kolejnic, v úseku od srdcovky ke kraji výhybky, ty navádí okolek kola do žlábku v srdcovce. Jako poslední přiletujeme na spodek jazyků, v místě výřezu, dráty uhnuté do L, které budou tvořit čepy. Ne ně navlékneme přestavovací táhlo, a uhnutím konců čepům zajistíme proti vypadnutí. A otvor vyvrtaný do táhla se pak připojí přestavník. Jako polední pak na okrajích výhybky vyvrtáme otvory , které slouží k jejímu přišroubování k základové desce kolejiště.Tímto jsme zhotovily tzv. rozjezdovou výhybku. Sjezdové výhybky můžeme udělat stejným způsobem, pouze nebudeme oba jazyky propojovat táhlem. Druhá možnost je jazyky přiletovat napevno a v místě doteku s vnější kolejnicí vybrousit žlábek. Speciálním druhem výhybky je výhybka pérová. Ta se nejčastěji provádí tak, že jeden jazyk je jako u výhybky sjezdové a druhý jako u výhybky rozjezdové, ten je vždy na té straně na které je odbočující větev na kterou vozidlo při jízdě proti hrotu NEMÁ jet.
Psát budu pouze o modelech , které jsou k dostání v ČR. Popisovat sortiment výrobků , který je k dostání např. v Německu, by přesáhlo rámec článku. Zájemce o takovéto informace pak odkazuji na odbornou literaturu. Článek je rozdělený do kapitol podle jednotlivých výrobců, ti jsou pak rozdělení podle jednotlivých typů vozidel. U každého je ,kromě stručného popisu (PO) modelu, a technických podrobností, uvedena možnost využití (VY)pro přestavbu, nebo stavbu vlastních modelů, a také jízdní vlastnosti (JV) pokud jsem měl možnost model vyzkoušet. V závěru je krátká zmínka o úpravách (UP) které bylo nutno udělat ,aby byl model provozuschopný na klubovním kolejišti. Šlo především o dosazení funkčního sběrače, úpravu elektrického zapojení (všechny popisované modely jsou napájené elektrickým proudem z kolejí) a v některých případech i o úpravy pro snadnější průjezdy oblouky o minimálním poloměru 225 mm. V některých případech byly použity názvy výrobců a modelů záměrně nepřesné, tak jak jsou známi mezi modelářskou veřejností.
Bachman
Firma Bachman vyrábí 2 typy modelů vozu dle amerických předloh. Jde o dvě barevné verze (oranžová a zelenokrémová) vozu typu PCC, předchůdců naší typové řady T a tři barevné verze (hnědá, hnědokrémová a žlutá) vozu typu John Brill , což jsou 4-nápravové obousměrné vozu, známé například z amerických grotesek.
PO: Modely jsou jednoduché a robustní konstrukce. Pohon 2 náprav zajišťuje motor vestavěný v jednom podvozku. Všechny 4 nápravy jsou opatřeny sběrači elektrického proudu. Vozy jsou vybavené osvětlením interiéru. Na zasklení oken vozu jsou namalované postavičky cestujících a řidiče. Sběrače proudu na střeše ( kladky) jsou pouze nefunkční.
VY: Použít lze v zásadě jen nehnaný podvozek, motorový podvozek se pro své rozměry do běžného modelu nevejde.
JV: Model je dosti těžký a proto není náchylný k vykolejení. Pouze u vozů J. Brill docházelo na nerovnostech kolejí v oblouku k zachycení podvozku o spodek skříně a k vykolejení. V některých případech byla pozorována „nechuť“ vozu k rozjezdu, což je zřejmě způsobeno méně kvalitními motory.
UP: Kromě doplnění funkčního sběrače proudu, bylo třeba u některých modelů opilovat vrchní část masek podvozků, tak aby nezachytávala o okraj vozové skříně. Při úpravě elektroinstalace nedoporučuji rozebírat motorový podvozek. Složit ho je totiž práce na několik dlouhých zimních večerů a navíc takový podvozek pak špatně jezdí.
Mehano
Tato , původně Jugoslávská, dnes Slovinská firma vyrábí rovněž 2 typy vozu dle vzorů z USA.
Je to jednak typ Boeing - což je moderní dvoudílná ,6-ti nápravová tramvaj. Dodává se ve 3 barevných mutacích ( modrá, zelená a žlutočervená).
PO: Modely mají 2 hnané nápravy v předním podvozku, a v zadním podvozku 2 nápravy sbírají elektrický proud. Pohon modelu je motorem uloženým v podlaze přes kloubový hřídel.Sběrač proudu je funkční - polopantograf.
VY: Lze použít střední a zadní podvozek, pantograf a motor. Při použití předního, hnacího podvozku je nutné zhotovit pro něj nové uložení. Původní je totiž velmi široké a do skříně např. vozu T3 se nevejde.
JV: Jízdní vlastnosti jsou dobré, pouze při rozjezdu do oblouku a nebo stoupání má přední podvozek tendenci prokluzovat. To lze dobře odstranit přitížením přední části modelu kouskem olova.
UP: Pro průjezd ostrými oblouky je nutno odstranit trny na středním podvozku, které mají za úkol, po průjezdu obloukem , vracet střední podvozek do přímého směru. Ty to trny totiž způsobují vykolejení v ostrých obloucích. Úprava elektroinstalace pro napájení z troleje je u tohoto modelu velmi jednoduchá.
Druhým typem modelů tohoto výrobce je dvouvozová souprava motorového a vlečného vozu. Vyrábí se rovněž ve 3 barevných mutacích.
PO: Motorový vůz má obě nápravy hnací . Oba vozy jsou vybavené osvětlením. Kladka na střeše motorového vozu je sice nemodelová, avšak plně funkční.
VY: Použít lze kladku a části pojezdu motorového i vlečného vozu. Bylo by však vhodné vyměnit kola za jiná , s menším průměrem.
JV: Jízdní vlastnosti modelu jsou dobré. Dlouhá skříň a krátké spřáhlo působí problémy při průjezdech tzv.: esíčky.
UP: Pro provoz samostatného motorového vozu nejsou , kromě úpravy el. zapojení, třeba žádná další přizpůsobení. Pro provoz celé soupravy je třeba změnit způsob spřažení obou vozů.
ROCO
Firma ROCO z Rakouska vyrábí celkem 19 různých barevných verzí vozu typů GT6
a GT8 (viz MD 2/2001) a vůz GT8100C/2S.
PO: Dvou a tříčlánkové kloubové 6-ti a nebo 8-mi nápravové tramvaje, jsou vybavené kovovou podlahou. To jim spolu s kvalitním motorem a se setrvačníkem dává dobré jízdní vlastnosti. Modely jsou vybavené osvětlením, funkčním pantografem a přepínačem pro napájení z troleje.
VY: Využít lze, mimo karoserii, celý model.
JV : Jízdní vlastnosti jsou výborné, model při jízdě není téměř slyšet.
UP: Žádné úpravy nebylo třeba provést.
Herman a partner
Tato firma sídlící v Drážďanech, dodává na trh modely tramvají z německých měst. Jsou to typy: ET 54/EB54 - Lowa, ,ET57/EB57 - Gotha, T6A2/B6A2, T4/B4, KT4D, NGT8D, a další. Modely jsou dodávané jako hotové nebo jako stavebnice. K nim výrobce dodává i funkční pantografy a spřáhla , jakož i pojezdy pro motorové a vlečné vozy.
PO: Skříně modelů jsou z plastu, nefunkční podvozky a spřáhla rovněž plastové. Funkční podvozky a spřáhla jsou kovová. Motorové podvozky mají jednu sběrací a jednu hnací nápravu, která je opatřena bandáží.
VY: Využít lze prakticky vše, zejména z modelů T6 a T4.
JV: Jízdní vlastnosti jsou dobré, osvědčilo se, u čtyřnápravových tramvají mít hnací podvozek jako zadní.
UP: Kromě úpravy podvozku nebylo třeba dělat žádná další vylepšení. Úprava elektrického zapojení je velmi snadná.
Vídeňský DP - Linie 8
Tento výrobce dodává modely převážně Vídeňských tramvají a to typy KSW, C,C1,E ,GT6 a GT8. K nim dodává i funkční motorové a vlečné podvozky.
PO: Skříně modelů jsou z plastu, dodávané pantografy jsou pouze nefunkční. U modelu je řada dolepovacích dílů. Funkční podvozky jsou z kovu a lze je jednoduchým způsobem vložit do modelu , bez nutnosti dalších úprav.
VY: Využít lze podvozky ( jak funkční tak maketové ). Vůz typu KSW je vzhledově podobný vozům jezdícím v Ostravě.
JV: U vlečných vozu a nemotorových podvozků moderních tramvají lze klidně ponechat původní podvozky s plastovými koly. Jejich jízdní vlastnosti jsou vynikající.
UP: Kromě dosazení funkčního pantografu, je nutno provést úpravu zapojení podvozků. To je zejména, u otočných podvozků poměrně obtížné
MB Modely
Tato pražská firma dodává hotové modely firmy Hermann a partner upravené do podoby tramvají jezdících v Čechách. Jsou to typy T3 (i když se skříní T4), T6, KT8D5 a K2 a to nejen osobních, ale i různých pracovních a služebních. Horkou novinkou je stavebnice modelu starého dvounápravového vozu z Prahy - tzv. Ringhofer a stavebnice T6A5. K modelům jsou dodávané i funkční pojezdy, spřáhla a pantografy. Co se týká jízdních vlastností a možnosti využití dílů pro vlastní stavbu platí v zásadě to, co bylo psáno u modelů firmy Herrmann a partner. Firma MB modely také dodává velmi pěkně tramvajové kolejivo pro rozchod 16,5 mm opatřené imitací dlažby. V nabídce jsou rovné a obloukové koleje (a to i pro dvoukolejku) , pravá a levá jednoduchá výhybka a kolmé křížení.
MMR modely
Druhá česká firma, sídlící v Ústí nad Labem, dodává modely starých tramvají z různých Českých měst. K nim jsou dodávány i funkční pojezdy. O modelech Ostravských vozů ze série MV 36 - 65 a VV 206 - 220 psala MD 3/2001.
Závěrem ještě krátká zmínka o malosériových výrobcích. Firma V models dodává papírové vystřihovánky pražských tramvají (Mevro, Krasin, Ponorka, Plecháč, Dvoutisícovák,T3, T6, T3 cvičná). Na burzách a nebo v obchodech jsou k dostání epoxidové odlitky od p. Máši(T3, T6, KT8, Dvoutisícovák, Krasin,Ponorka).
Budu popisovat stavbu tramvaje typu T3 v červenokrémové barevné kombinaci, jakožto našeho nejrozšířenějšího, tramvajového vozidla. První věcí ,která vás čeká je nákup odlitku.
Odlitek představuje tramvaj typu T3 SU a je vyrobený z polyesterové pryskyřice a je průhledný, což je výhoda i nevýhoda. Výhoda v tom že není nutné pracně vybrušovat okna a posléze si lámat hlavu s jejich zasklíváním, nevýhoda je v obtížnějším barvení. Odlitek stojí cca 150 korun a lze jej koupit na burzách a nebo v obchodech. Kromě odlitku skříně je zde k dostání odlitek podlahy a podvozků. Na co je nutné při nákupu dávat pozor. Odlitek nesmí mít praskliny , bublinky vzduchu v oknech nebo chybějící části stěn. Stěny odlitku nesmí být prohnuté. Při manipulaci s odlitkem je nutno dbát zvýšené opatrnosti, protože materiál ze kterého je vyrobený je velmi křehký. Může vás překvapit, že odlitek trochu lepí, to ale není na závadu a postupem ,který je uveden dále se lepivost odstraní.
První věcí co je nutné udělat je vyleštění oken, která jsou z výroby matná. To je nejjednodušší pomocí zubního kartáčku a zubní pasty. Máte -li okna takto vyleštěná, omyjte odlitek od zbytků pasty a usušený jej pak celý zevnitř přetřete lesklým bezbarvým lakem. Zvenku zatřete lakem pouze okna. Bezbarvý lak bude chránit okna proti poškození při další práci. Tou je broušení.
Obrušovat budete především nálitky ve spodní části odlitku a pak také, některé části modelu. To pokud budete stavět jinou modifikaci tramvaje T3 než v jaké je zhotoven odlitek. Brousit můžete jak malým, nejlépe plochým pilníkem, tak ruční elektrickou bruskou. Při broušení pozor. Odlitek přidržujte rukou, nikoliv ve svěráku a co nejblíže místu broušení. Jinak vám praskne a znehodnotí se. Lze jej sice dobře slepit vteřinovým lepidlem , ale v oknech by to bylo vidět. Jakmile máte zcela dobroušeno, je třeba odlitek očistit od zbytků pilin a odmastit. Před odmaštěním je možné nalepit některé díly potřebné pro změnu typu vozidla např. velké střešní dekly místo původních obroušených. Nalepené díly však musí být odolné proti vodě. Jinak je nutno je dolepit až po odmaštění. Jiné díly , jako je například tyristorová skříň u typu T3M je lepší dolepovat až na hotový model. K odmaštění je vhodná jarová voda. Po odmaštění a osušení se již z venkovní strany odlitku nedotýkejte. Dalším krokem totiž bude barvení.
Nejdříve je nutné z venkovní strany zakrýt okna vozu. K tomu účelu je nejvhodnější přípravek MASKOL , který koupíte v prodejnách pro plastikové modeláře. Potom natřete skříň vozu zevnitř. Strop a část bočnice pod okny barvou slonové kosti nebo krémovou , vnitřní stranu plent šedivou. Kdo si troufá a má pevnou ruku, může opatrně natřít zevnitř i sloupky oken, ale není to nutné. K natírání jsou vhodné barvy pro plastikové modeláře a nebo nitrobarvy.V každém případě ale matné, nikoliv lesklé. Barva musí mít správnou hustotu, nesmí být moc řídká, roztékala by se, ani moc hustá, zalepovala by detaily. To je nutné nejdříve odzkoušet. Máte li model zevnitř natřený, nechejte jej několik dní důkladně proschnout. Další prací bude barvení vnějších stěn. Kdo má stříkací pistoly, může základní barvu, krémovou nastříkat. Kdo nemá musí štětcem. Při natírání držíme tramvaj navlečenou na palci a ukazováčku jedné ruky. Také je možné vyrobit si na to nějaký držák, na který se tramvaj nasadí. Při stříkání dbáme na to, abychom neznečistili vnitřek vozu, který je už natřený. Nezapomeňte také natřít hranu odlitku pod plentami, dveřmi a přední a zadní traverzou. Po opětovném řádném proschnutí následuje nabarvení střechy šedivou a červeného pruhu okolo skříně. Kdo si troufne může je kreslit od ruky. Nejdříve se podle pravítka tužkou nakreslí obrys, ten se pak následně obtáhne štětcem a vzniklá plocha se vybarví. Také je možné použít šablony z papíru nebo lepicí pásky, kterou se zakryje prostor oken a plenky a zbytek se natře, nebo ještě lépe nastříká. Při použití šablon dbejte na to aby dobře k odlitku přiléhaly a barva vám nezatekla pod ně. Použitá lepicí páska by neměla zanechávat na odlitku zbytky lepidla , které se dost obtížně odstraňují. Po částečném zaschnutí barvy , když už není nebezpečí že se vám barva rozteče a nebo rozmaže, opatrně odstraňte šablony a nechejte model opět dobře proschnout.Po proschnutí také odstraňte MASKOL z oken. Teď už odlitek vypadá skoro jako tramvaj a na vás čeká barvení drobností a detaily.
Hnědou barvou , malým štětcem natřete přední a zadní traverzu, prahy dveří a bleskojistku na střeše. Oranžovou všechny blinkry a červenou zadní brzdová světla. Černou barvou pak natřete přední stranu ( sklo) reflektorů. Po jejím zaschnutí natřete bílou barvou zadní couvací světlo a na černou plochu na světlech udělejte bílé kolečko. Černá znázorňuje gumo okolo skla reflektorů ,bílá světlo. Černou také natřete gumový chodníček na střeše vozu a pod pantografem. Dalším krokem jsou madla. Na voze jsou celkem 4 , 2 na střeše v místě kde se vystupuje na střechu vozu a po jednom jsou na předním a zadním čele. Madla udělejte z drátu a zalepte do otvorů vyvrtaných do skříně vozu. Madla na střeše jsou černá, na skříní mají krémovou barvu. Vrtáčkem také vyvrtejte otvory do plent v místě kde je vedle předních dveří tlačítko na jejich otvírání a na zádi vozu je zásuvka pro 24 voltový kabel. Jejich přesné umístění je nejlépe odměřit z fotografie. Logo dopravce, evidenční čísla, linkovou orientaci a výstražnou tabulku s bleskem ( je umístěna na střeše vozu vedle madel) je nejlépe zhotovit pomocí počítače. Po vytisknutí je na místo přilepte malou kapkou vteřinového lepidla. Stejně tak je možné vyrobit zadní ,červené a boční, oranžové odrazky. Posledním úkolem je výroba levého zrcátka a hrazdy se zrcátkem na pravé straně vozu. Hrazda je z drátu, zrcátko z papíru, který je ze zadní strany natřený černě a zepředu polepený kouskem alobalu. Kouskem černé nitě je možné znázornit kabel pro elektrické vyhřívání zrcátka. Levé zrcátko zalepte do otvoru vyvrtaného do skříně, hrazdu s pravým zrcátkem nechejte zatím mimo vůz pouze si na příslušném místě vyvrtejte otvor pro ni. Nyní celý vůz opatrně přestříkejte tenkou vrstvou bezbarvého laku . Po jeho zaschnutí můžete nasadit hrazdu, tu zevnitř zajistíte ohnutím tak aby nevypadla, a vteřinovým lepidlem přilepte kabel topení zrcátka. Tím je dokončena skříň a čeká vás již jen montáž pantografu.
Pokud použijete funkční pantograf např. od firmy ROCO nebo Sommerfield, bude třeba do střechy vozu vyvrtat otvor. Vrtejte malým vrtáčkem. Pantograf bude nutné podložit , aby správně dosedl na opěrky na střeše. Pokud budete používat pantograf maketový ať již hotový nebo si jej můžete slepit, nebo spájet z drátu, nebude nutné vrtat díru do střechy. Pantograf pouze přilepíte dobrým vteřinovým lepidlem na opěrky na střeše. Tím je skříň vozu T3SU hotova a můžete přistoupit k výrobě spodku.Při výrobě spodku vozu je nutné vědět, zda se bude jednat o nepojízdnou maketu, motorový vůz a nebo druhý vůz se soupravy ( tedy bez motoru).
Maketa
Použijete odlitkovou podlahu a podvozky. Podvozky přilepíte a nebo přišroubujete k podlaze. Otvory pro čepy podvozků jsou na podlaze i na podvozcích naznačené. Podlahu i s podvozky potom natřete šedivou barvou. Po zaschnutí lze zhotovit vnitřní vybavení jako jsou zadržovací tyče, barevné sedačky, kabina řidiče atd. Jako kolečka jsou nejlepší vagonová kola ve velikosti TT. U nich však je nutné vyměnit osičku za delší. Jako poslední věc je třeba dolepit spřáhla (buď kupovaná nebo z drátu), a nosiče spřáhel ( z drátu).
Druhý vůz se soupravy
Pro něj platí totéž co je uvedeno u makety s následujícími odchylkami:
Podvozky musí být volně nasazené na šroubu, který tvoří čep podvozku, tak aby se mohly volně otáčet. Doporučuji dát mezi podlahu a podvozky nějakou podložku. Také kolečka se musí v podvozcích volně, avšak bez velké vůle otáčet. V případě potřeby je dobré žlábek pro osičku kol trošku propilovat. Rovněž přední spřáhlo je nutné nechat volně otočné. Na spodek vozu je vhodné přilepit závaží, jeho správnou hmotnost zjistíme při zkušebních jízdách.
Motorový vůz
Jako nejvhodnější se jeví použití spodku který dodává firma MB. Pro použití v odlitku je nutné poněkud spilovat rohy podlahy, tak aby šel spodek do odlitku těsně zasunout. Pak jej lze zalepit nejlépe Herkulesem.